Kouzelná židle

To slunce se má, prý nedělá nic, jak zpívá Hana Hegerová, ale já si nemyslím. Hřeje bez ustání, bez rozdílu, bez posuzování, kolik si kdo zaslouží. Umí si to člověk vůbec představit? Že by také tak hřál? Všechny a všechno a bez nároku a bez soudů?

Nechám být.

Chci se ale podělit o jeden zážitek: v neděli, tuhle třetí adventní neděli, 13. prosince, sedím - docela vzácně o adventu - na louce před chaloupkou, na obyčejné židli, ze které se mi už mohokrát zjevily skoro zázraky, jednoduše řečeno obyčejná řešení neobyčejných situací, a užívám si srnek a tichého slunce. To se zjevilo na obloze v takové záři, až skoro bolelo. Bylo krásné, ale nějak rychle a nečekaně zalezlo, prostě zapadlo. Říkám si: „To není možné?“ Měla jsem pocit, jako by to byla nejkratší „práce“ slunce ze všech dob. Chtěla jsem se podělit o ten zážitek, ale kdepak, všichni mne odkazovali do patřičných mezí, pěkně ke klidu, že prý je to jen můj bláznivý pocit, že všichni dobře vědí, kdy je v roce nejkratší den. No dobrá, myslím si. Pak přišlo pondělí, slunce zářilo podobně, ale už se mi zdálo, že o chlup déle. Tak to už jsem raději nikomu nic neříkala. A pak večer čtu na internetu: Ačkoliv víme, že nejkratší den připadá na den zimního slunovratu, tak v důsledku nerovnoměrností v pohybu Země kolem Slunce nastává den, kdy Slunce zapadá (obvykle) nejdříve, na 13. prosince (svátek sv. Lucie).

No vidíte, nezbláznila jsem se. Uf, to byla úleva. Musela jsem vyslovit vděčnost internetu, že mě podržel před podezřením z bláznivých pocitů.

Inu, byl to krásný zážitek, ale nedá mi, abych nepřidala ještě jednu zprávu, docela magickou, kterou jsem objevila nedávno, která s 13. prosincem souvisí, kdy slaví svátek Sv. Lucie, a v níž se říká:

Dlouhé zimní večery během předvánoční doby adventní byly v minulosti příležitostí k vyprávění pohádek a různých tajemných příběhů, ale i k reji nadpřirozených bytostí. Protože prý mučednice Lucie dokázala odolávat i mágům a kouzelníkům, lidé ji považovali za ochránkyni proti čarodějnicím a kouzlům.

Staré legendy vyprávějí, že lidé užívali pro magické účely ta  ké kouzelných bylin a prý znali i způsob, jak kouzla odhalit. Kdo se o to chtěl pokusit, měl od svaté Lucie do Božího narození, tedy od 13. do 25. prosince, vyrábět stolek. Každý den na něm musel něco udělat a když si ho o Božím narození přinesl na ranní mši a sedl si na něj, všechny kouzla a kouzelnice prý uviděl.

Tak s chutí do toho, přátelé! Já už takovou židli mám. A přidávám ještě obrázek toho slunce na chaloupce.

Přeji krásné vánoce a hodně štěstí.

Život je kouzelný!