Přijímání?

Trochu ano. Ale i přesto přijímání přijímám. 

Dnes jsem myslela na všechny úžasné lidi, kteří ke mně přicházejí s nadějí, že se jejich osobní těžkosti promění ideálně v radost, zdraví či hojnost - ale přinejmenším alespoň v nějaký snesitelnější životní pocit. Opravdu jsou skvělí, moudří, schopní, vnímaví a citliví. 

Ano citliví, právě proto se jich v životě mnoho, ba víc než mnoho, a víc, než mnohdy unesou, dotýká. Pak seberou odvahu a vyhledají pomoc. A skoro mají pocit, že by se za to měli stydět, jenže opak je pravdou: mohou být na sebe hrdí. 

Rozhodli se totiž přijímat. Přijímat skutečnosti a okolnosti tak, jak jsou, rozhodli se přijímat sebe takové, jací jsou, rozhodli se pro dobré. 

Vždycky totiž, když se nám podaří něco, byť jen malinko, pozměnit a posunout k lepšímu, zpravidla vždy je to na základě přijetí toho stávajícího, vlastně po chvíli už předchozího.

Ale znáte to, většinou si takových rozhodnutí nebýváme úplně plně vědomi. Dokonce se jich někdy bojíme. Nicméně - strach nestrach, když se takové rozhodnutí promění v realitu, mám z toho vždycky velkou raodst. Tak velikou, že se s vámi o ni musím podělit, aby jí bylo více - dělením přece vzniká více, viďte?

A tak v těchto postních dnech posílám všem pozdravení a pozvedám číši k přijímání. Všeho. Dobrého i zlého. 

V přijímání je světlo.

Ano.

Přijímání je vlastně takovým Start-upem, řečeno novodobým jazykem, pro dobrou změnu.

Navíc - jednou člověku pomůže člověk, jindy příroda. I to je, myslím, k přijetí. Takže - kdybyste zrovna neměli po ruce člověka, přidávám jednoho pomocníka přírodního: esence přírody: Acceptance - směs speciálně vybraných olejů, které podporují pocity přijímání sebe sama i ostatních, bez ohledu na překážky, které vnímáme. Pomáhají překonávat váhavost a odmítání. Prostě přijímání.

...a jiné... a více: